Kloboučnická dílna — redakční zápisky
Plsť, sláma a textil: jak vzniká tvar klobouku
Kroldasta je nezávislý informační web o kloboučnickém řemesle. Sledujeme, co se odehrává mezi surovým plstěným šišákem a hotovou pokrývkou hlavy: jak se materiál chová pod párou, proč dřevěná forma určuje výsledek víc než samotné šití, jak se tvar upevňuje apreturou a co rozhoduje o tom, jestli klobouk po roce nošení drží linii, nebo se rozvolní. Texty jsou psané pro čtenáře, kteří chtějí rozumět postupu, ne jen pojmenovat výsledek.
- Materiály a polotovary
- Dřevěné formy
- Tvarování párou
- Apretace a stálost
- Krempa a hlavice
- Drátěný obrys
- Stuha a podšívka
- Obvod hlavy
- Péče a skladování
- Nástroje dílny
Tři materiálové rodiny a co od nich čekat
Kloboučnická práce stojí na třech skupinách materiálů, které se chovají zcela odlišně. Plsť je plošná textilie bez osnovy a útku; vlákna se do sebe zaplétají mechanicky, teplem a vlhkem, takže materiál lze tvarovat prostorově prakticky bez švů. Sláma je naopak pletenina nebo spirálově sešitý pletenec, který má vlastní směr a paměť. Textil — plátno, len, hedvábí, vlněné látky — sám o sobě žádný tvar nedrží a potřebuje nosnou konstrukci.
Plsť
V dílně se pracuje s polotovary dvou základních tvarů: kuželovitým šišákem a rozevřenou kapelínou. Šišák se hodí na tvary s hlubokou hlavicí a úzkou krempou, kapelína na široké krempy, protože už z výroby nese dostatek materiálu do stran. Rozdíl mezi zaječí a králičí srstí a mezi vlněnou plstí není jen cenový: srstěná plsť je jemnější, tenčí a snáší jemnější detail v přechodu mezi hlavicí a krempou, vlněná plsť je hutnější, hůř se protahuje a u drobných tvarů se snadno zvlní.
Sláma
Slaměné polotovary se dělí na hotové kapelíny lisované z pleteniny a na pletence, které se na formě obtáčejí a průběžně sešívají. Sisal, parasisal, panama, toquilla nebo pedig se liší hustotou vazby a tím, kolik vlhkosti snesou. Sláma se tvaruje vlhkem a mírným teplem, ne prudkou parou; přehnané navlhčení uvolní vazbu a při schnutí zůstanou nerovnosti, které se už nedají vyžehlit.
Textil
Textilní pokrývky hlavy vznikají buď střihově — sešitím dílů podle papírového střihu — nebo napínáním látky na kostru. V obou případech je rozhodující směr materiálu: díl nastřižený do šikma se poddá zaoblení hlavice, díl v přímém směru se na oblouku začne krčit. Podklad z organzy, kanvasu nebo vyztužené podšívky určuje, jak dlouho tvar vydrží.
Formy, bloky a práce s parou
Dřevěná forma je v dílně tím, čím je v jiných řemeslech kopyto nebo model. Tvar hotového klobouku není improvizace nad hlavou zákazníka, ale obtisk konkrétního bloku. Formy se soustružily a řezaly nejčastěji z lipového dřeva, protože je lehké, málo pracuje a snese opakované navlhčení. Kromě plné hlavicové formy se používají dělené bloky, které lze po zaschnutí rozebrat a vytáhnout z hotového tvaru, a samostatné krempovní desky určující šířku a spád polí.
Para materiál nezměkčuje trvale, jen dočasně uvolní vazbu vláken. Proto má napařování svůj rytmus: krátké prohřátí, rychlé natažení přes formu, upevnění a hlavně dostatek času na vyschnutí. Klobouk sejmutý z formy dřív, než je zcela suchý, se během několika hodin vrátí kus cesty zpátky k původnímu tvaru.
- Polotovar se rovnoměrně prohřeje párou, dokud není pružný v celé ploše, ne jen na povrchu.
- Materiál se nasadí na formu od dýnka a postupně se stahuje dolů, aby se přebytek rozvedl po obvodu.
- Tvar se zajistí kloboučnickou šňůrou nebo gumou v místě přechodu hlavice a krempy.
- Přebytek se rozprostře do krempy tahem obou rukou proti sobě, nikdy jedním prudkým zatažením.
- Nerovnosti se vyhladí za tepla — u plsti krátce, u slámy s minimem vlhkosti.
- Nechá se doschnout na formě, bez topení a bez přímého slunce, dokud materiál není suchý i uvnitř.
- Teprve pak se tvar sejme, ořízne se okraj krempy a začne se pracovat s detailem.
Napínání šňůrou má vlastní pravidla. Šňůra vede přesně po hraně bloku, ne o kus výš, jinak vznikne měkký přechod, který se později nedá opravit. Napětí musí být stejné po celém obvodu; nerovnoměrné stažení se projeví až po zaschnutí, kdy je hlavice na jedné straně o několik milimetrů hlubší.
Apretace: proč tvar drží, nebo se rozvolní
Samotné vyschnutí na formě dá materiálu tvar, ale ne odolnost. Aby klobouk vydržel nošení, déšť, tlak v šatní skříni a opakované sundávání za krempu, přidává se apretura — tuhnoucí prostředek, který se vpraví do materiálu a po zaschnutí propojí vlákna. U plsti se tradičně používá šelak rozpuštěný v lihu, u slámy a textilu spíš vodné klížicí přípravky nebo želatina.
Množství je tu důležitější než druh. Málo apretury znamená měkký tvar, který se do půl roku sesune; příliš mnoho vytvoří křehkou skořápku, jež při ohnutí praskne a na povrchu zanechá bílé linky. Prostředek se proto nanáší z rubu v tenkých vrstvách a nechává se prosáknout, místo aby se materiál nasytil naráz.
- Apretovat se má vždy z vnitřní strany, aby povrch zůstal matný a nezískal lesklé skvrny.
- Mezi vrstvami je nutná úplná zaschlá pauza, jinak se prostředek nespojí a zůstane lepivý.
- Tenká plsť potřebuje méně vrstev než hutná vlněná; zkouška na odstřižku ušetří celý polotovar.
- Okraj krempy a přechod k hlavici snese o něco víc, protože právě tam se klobouk nejčastěji drží.
- Po apretaci se tvar vrací na formu a dosušuje se v ní, aby prostředek zatuhl ve správné poloze.
- Silné vyztužení se nedá vzít zpět — zesílit je vždy snazší než ubrat.
Stálost tvaru se pozná jednoduchým testem: klobouk položený dnem vzhůru na stůl má stát na krempě bez toho, aby se hlavice propadala, a po lehkém stlačení se má vrátit sám. Pokud zůstane prohlubeň, je apretace slabá nebo nerovnoměrná.
Krempa a hlavice: poměry, které rozhodují
Klobouk se čte na dálku jako silueta, a tu tvoří jen několik hodnot: výška hlavice, hloubka jejího posazení, šířka krempy a úhel, pod kterým se krempa zvedá nebo klesá. Změna o centimetr v šířce polí posune celý dojem víc než volba barvy nebo stuhy.
Výška hlavice se měří od nasazovací linie k dýnku a u klasických tvarů se pohybuje zhruba mezi deseti a čtrnácti centimetry. Šířka krempy se odvíjí od hlavice: pole širší, než je hlavice vysoká, dělají tvar plošší a klidnější; užší pole tvar napřimují. Krempa nemusí být po celém obvodu stejná — mírné rozšíření vpředu a zúžení vzadu je stará úprava, která nechává tvář víc odkrytou.
Práce s dýnkem
Dýnko se vytvaruje buď jako plné zaoblení, nebo se domáčkne do prohlubně. U plsti se prohlubeň tvaruje ještě za vlhka palci proti sobě a nechá se zaschnout; jakmile je apretura zatuhlá, každý nový záhyb už jen porušuje povrch. Boční promáčknutí se dělá symetricky, s prsty položenými ve stejné výšce na obou stranách, jinak se hlavice zkroutí.
Ořez a začištění krempy
Okraj se ořezává až po úplném zaschnutí, po pomocné linii obtažené z formy nebo pomocí kloboučnického kružidla. Střih vede kolmo k ploše materiálu, ne šikmo; jinak zůstane hrana s viditelným zkosením. Podle záměru se okraj nechá surový, přežehlí se do úzkého ohybu, nebo se olemuje stuhou.
Kostrové klobouky a drátěný obrys
Tam, kde materiál sám o sobě tvar neudrží — u textilních modelů, malých fascinátorů, ozdobných klobouků a dobových rekonstrukcí — přebírá práci konstrukce. Základem je kloboučnický drát, měkký ocelový drát s bavlněným opředením, který se ohýbá rukou a přitom si drží polohu.
Obrys se nejprve vytvaruje jako uzavřený kruh nebo ovál s přesahem několika centimetrů, spoj se převáže nití křížovým stehem a přelepí se úzkým proužkem látky. Přesah je nutný: drát spojený natupo se v místě spoje láme. Na obvodový drát pak navazují příčné výztuhy, které přenášejí tvar do plochy, a nosná kostra z vyztužené tkaniny.
- Drát se do materiálu všívá skrytým stehem po vnitřní hraně, ne přes okraj.
- Steh musí drát obejmout, ale nesmí ho stáhnout — jinak se obrys zvlní.
- Ostré konce se vždy převážou, aby neprodřely podšívku ani vlasy.
- Silnější profil patří do obvodu, tenčí do vnitřních výztuh.
- Kostra se před potažením zkouší na hlavové formě, ne až s hotovým povrchem.
- Potah se napíná od středu ke krajům, aby se přebytek rozvedl rovnoměrně.
Stuha, potní pásek a podšívka
Odetka je ta část práce, kterou zákazník vidí zblízka a která nejčastěji prozradí kvalitu. Vnitřní potní pásek — nejčastěji z rypsové stuhy, kůže nebo bavlny — se všívá do nasazovací linie a plní dvě funkce: chrání materiál před potem a mastnotou a zároveň je hlavním nástrojem doladění velikosti.
Vnější stuha kryje přechod mezi hlavicí a krempou a opticky mění výšku tvaru. Široká stuha posazená nízko hlavici zkracuje, úzká ji nechá působit vyšší. Nasazuje se s mírným napětím, spoj se vede vzadu nebo na levé straně a konec se podkládá, aby nebyl vidět surový ořez. Mašle, uzel nebo jen plochý spoj jsou otázka záměru, ne pravidla.
Podšívka se do plstěných klobouků dává jednodušší než do textilních; často stačí kruh na dýnku se stažením do středu. Vždy se všívá tak, aby ji bylo možné vypárat, protože podšívka se opotřebuje dřív než klobouk sám.
Obvod hlavy a podsazení na míru
Velikost klobouku vychází z obvodu hlavy měřeného v nasazovací linii: nad obočím, nad ušima a přes nejširší místo v týle. Pásmo má ležet vodorovně a přiléhat bez zaříznutí. Naměřená hodnota v centimetrech je zároveň běžným evropským označením velikosti, takže obvodu 57 cm odpovídá velikost 57.
Hlava přitom bývá spíš oválná než kulatá a poměr mezi délkou a šířkou se liší člověk od člověka. Klobouk vytvarovaný na kulatém bloku proto může sedět na čele a v týle správně a přitom tlačit nad spánky. Řešením není jiná velikost, ale přetvarování oválu nebo cílené podložení pásku.
- Měří se na vlasech učesaných tak, jak se obvykle nosí, ne na sčesaných dozadu.
- Mezi klobouk a hlavu se má vejít prst, ale nemá vznikat vůle, ve které se klobouk protáčí.
- Zmenšení o půl až jednu velikost se řeší vložením pěnového nebo plstěného proužku pod potní pásek.
- Podložení se rozvádí po delší části obvodu, nikdy jen jedním silným kusem vzadu.
- Zvětšit lze plsť napařením a přetažením přes větší formu, slámu jen v malém rozsahu.
- Otlak na čele po dvaceti minutách nošení znamená, že tvar tlačí, a ne že se hlava „nosí zvyká“.
Péče o pokrývky hlavy a jejich skladování
Většina poškození nevzniká nošením, ale způsobem odkládání. Klobouk držený a sundávaný za dýnko postupně ztrácí tvar hlavice; správně se bere za krempu vpředu a vzadu. Odkládá se dnem vzhůru na krempu, nebo se pověsí, aby nespočíval celou vahou na jednom místě.
Plsť se čistí za sucha měkkým kartáčem ve směru vlasu, po celém obvodu proti směru hodinových ručiček. Skvrny se odstraňují opatrně a vždy od okraje ke středu, aby nevznikl kruh. Sláma se otírá jen mírně navlhčenou látkou; namočení do vody rozpustí klíh a rozvolní vazbu.
Deštěm zmoklý plstěný klobouk se má nechat vyschnout volně při pokojové teplotě, nasazený na hlavovou formu nebo na sbalený ručník. Radiátor a fén tvar sesadí a plsť ztvrdne. Sůl z potu se z pásku odstraňuje suchou houbičkou, ne praním.
- Dlouhodobě skladovat v prodyšné krabici, ne v igelitu.
- Hlavici vyplnit hedvábným papírem, aby se nesesedla.
- Nestohovat klobouky na sebe bez proložení.
- Slaměné tvary chránit před dlouhým přímým sluncem, které barvu vytáhne nerovnoměrně.
- Před sezónním uložením nechat klobouk zcela vyschnout a vykartáčovat.
- Sezónní přetvarování párou provádět jen na formě odpovídající velikosti.
Vybavení dílny bez zbytečností
Kloboučnická dílna se obejde bez velkých strojů, ale ne bez několika přesných věcí. Základ tvoří formy, zdroj páry, žehlička s hladkou plochou a nástroje na ořez a šití. Zbytek se přidává podle toho, s jakými materiály se pracuje.
- Dřevěné hlavicové bloky ve velikostech pokrývajících běžný rozsah obvodů.
- Krempovní desky určující šířku a spád polí.
- Zdroj páry — parní hrnec, napařovač nebo žehlička s trvalým výstupem.
- Kloboučnická šňůra a gumy na stažení tvaru na formě.
- Ostrý nůž nebo kružidlo na ořez krempy.
- Silné špendlíky a jehly, které projdou plstí bez ohnutí.
- Rypsové stuhy různých šířek na pásky a lemy.
- Kloboučnický drát ve dvou profilech.
- Měkký kartáč na plsť a čisté bavlněné plátno na mezižehlení.
- Pásmo, křída a papír na střihy a záznam proporcí.
Rozdíl mezi vybavením a hromaděním je v tom, že každý kus má odpovídat konkrétnímu postupu. Deset forem v jedné velikosti je méně užitečných než tři v rozdílných hloubkách hlavice.
Co na webu Kroldasta najdete
Kroldasta publikuje psané informační materiály o kloboučnickém řemesle. Texty vznikají jako souvislý výklad postupů a pojmů, ne jako nabídka zboží nebo služeb. Nic se zde neprodává, neobjednává ani nerezervuje.
- Vysvětlení materiálů: plsť, sláma, textilní podklady a jejich chování při tvarování.
- Popis práce s formami, napařováním a sušením tvaru.
- Poznámky k apretaci a k tomu, proč tvar časem povoluje.
- Rozbor proporcí — krempa, hlavice, dýnko a jejich vzájemný poměr.
- Konstrukční témata: drátěný obrys, kostry a potahy.
- Odetka: potní pásek, stuha, podšívka a jejich vsazení.
- Měření obvodu hlavy a doladění velikosti.
- Praktické zásady péče, čištění a skladování pokrývek hlavy.
- Přehledy dílenského nářadí a jeho použití.
Obrázky na webu jsou tematické ilustrační snímky. Nezobrazují konkrétní osoby spojené s projektem ani žádnou konkrétní dílnu, kterou by projekt provozoval.
Kontakt na redakci
Máte-li dotaz k publikovanému textu, upřesnění k některému postupu nebo námět na téma, které by stálo za rozpracování, napište nám. Zprávy čteme a odpovídáme na ně, pokud je odpověď smysluplná.
Kroldasta
[email protected]
Web nemá kontaktní formulář ani registraci uživatelů. E-mail je jediná cesta, jak nás oslovit. Více o povaze projektu je popsáno na stránce O projektu.